Smrt, technologie a budoucnost života
Krátká shrnutí zásadních článků ze světa o smrti, zármutku, právu, technologiích a budoucnosti pohřebních služeb. Jedno místo, odkud se prokliknete na celé texty.
Každý z těchto textů přináší jiný pohled: od vědy přes právo a technologie až po osobní zkušenost se smrtí a truchlením.
Online rozloučení už není jen nouzové vysílání. Platformy přidávají kapitoly podle programu, „klíčové momenty“ a funkce pro tiché sledování či překlad. Pro rodiny je to možnost vracet se ke vzpomínce a sdílet obřad i na dálku — pro pohřební služby další standard, který bude čím dál běžnější.
Digitální pozůstalost často padá na tom nejbanálnějším: nikdo nezná přístupy. Článek ukazuje, jak využít funkce typu emergency access v password managerech, aby se rodina po smrti nebo při nezpůsobilosti dostala k důležitým účtům a datům. Je to praktický, reálně použitelný krok, který snižuje paniku i právní kolečko.
Pilotní práce zkoumala psilocybinem asistovanou terapii u pacientů v domácí hospicové péči, kde bývá častý existenciální strach a demoralizace. Výsledky jsou předběžné, ale naznačují proveditelnost i bezpečnost při striktním klinickém vedení. Není to DIY „spirituální hack“ — bez protokolů, screeningu a integrace je to risk.
New York řeší přechod na elektronické závěti — klíčové jsou ochrany proti podvodům, nátlaku a problémům s důkazy. Pointa je jednoduchá: digitální závěť není jen pohodlí, ale právní minové pole, pokud se podcení ověřování identity a integrita dokumentu. Dobře nastavené e-wills ale mohou snížit bariéry a chaos v krizových situacích.
Vznikají služby, které z dat zesnulého vytvoří chatbota a umožní s ním dál mluvit. Někomu to krátkodobě pomáhá, ale roste kritika: zneužití zármutku, nejasný souhlas, manipulace a riziko, že truchlení zamrzne v nekonečném „ještě jednom rozhovoru“. Zároveň to otevírá téma: kdo vlastní digitální podobu člověka po smrti.
Vanity Fair vydalo přehled známých osobností, které zemřely v roce 2025 — typický moderní „in memoriam“ formát. Je to ukázka toho, jak se z veřejného vzpomínání stává online rituál: rekapitulace, sdílení, proklik na příběhy, komentáře. Pro Riphub feed je to zajímavé hlavně jako trend: paměť se dnes děje přes články, timeline a feedy — a kultura smutku je čím dál víc digitální.
Le Nécrologue upozorňuje, že od září 2025 jsou některé nekrology dostupné jen přes předplatné hrazené pohřebními domy — a proto mohou být dočasně „neviditelné“. Je to malý detail s velkým dopadem: kdo kontroluje přístup k informaci o smrti, vzpomínkám a veřejné paměti? Digitální pozůstalost není jen o účtech na sociálních sítích, ale i o tom, kde a jak budou dohledatelné základní stopy po člověku.
Zpráva o FDA-schváleném klinickém testování psilocybinu připomíná důležitý posun: psychedelika se přesouvají z okraje do regulované medicíny, s protokoly, dohledem a výběrem účastníků. I když tohle konkrétně míří na PTSD, pro paliativní oblast je to signál, že se infrastruktura (studie, etika, standardy) buduje a postupně otevírá dveře i pro léčbu úzkosti, depresí a existenciálního strachu u těžkých diagnóz.
New York řeší přechod na elektronické závěti a klíčové je nastavení ochran: ověření identity, prevence nátlaku, integrita dokumentu a důkazní jistota. Pointa je praktická: digitalizace závěti není jen pohodlí — pokud se podcení bezpečnost, pozůstalé to může stát roky sporů. Dobře nastavené e-wills naopak mohou snížit bariéry a chaos, když se věci řeší na poslední chvíli.
Lidé používají AI chaty jako rychlou emocionální podporu — protože je to dostupné, anonymní a okamžité. Text ale upozorňuje na rizika: falešný pocit odborné péče, sdílení citlivostí bez jasné kontroly, a hlavně to, že AI může posílit vyhýbání se reálným vztahům. Pro truchlení je to relevantní: AI může pomoct „první noc“, ale neměla by nahradit člověka, komunitu nebo profesionální péči.